Teče krev, teče krev

Kuba – srpen 2009

„Arriba-Palo-Juramento-Eróóó“, zvolal brujo. Jeho naléhavý chrčivý hlas naráz vyplnil celý templ až po strop. Horký vzduch plný tabákového kouře se zavlnil. „Arriba-Nganga-Juramento-Eróóó“, zopakovaly modlitbu stejně úpěnlivě hlasy z druhého koutu místnosti. Žluté plamínky svíček se jakoby leknutím zatřepotaly ve tmě. Táhlé zvuky zpěvu se jako stužky kouře obtáčí kolem zčernalých misek na podlaze. Nadechl jsem se a potopil se do písně kubánského bruja.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Vápnem nabílené stěny templu pokrývají vlhké fleky. Sůl mě štípe do očí, všichni – natlačení až na zeď – se silně potíme. Na malém prostoru obřadní místnosti, spoře osvětlené svíčkami, se nás tísní asi dvacet. Muži, ženy, děti. Černé paže, černá záda a černé boky. Kloužeme vzájemně po svých zpocených tělech. Čicháme se zblízka.

Na podlaze, mezi mokrými otisky od bosých chodidel, svíčkami a květinami, stojí několik hliněných kotlíků, plných různých klacíků a podkov. Jsou potřísněné černým mastným gelem, jakoby polité asfaltem. Na stěně templu visí zažloutlá fotka v rámečku. Vedle ní uslzená soška Panny Marie, pod ní trůní tlustý Budha z růžového porcelánu. Po zdi se v šeru plazí pravěké kresby hadů a lebek.

Klečící muž s rudým šátkem přes oči tápavě, s nejistotou slepce, zvedl hlavu. Po nahých zádech mu stékají krůpěje potu a jako oranžové blýskavé perličky padají na špinavou betonovou podlahu. Je to jeho velká chvíle. Jeho obřad, jeho přísaha. Rayamiento.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Bůh, živí a mrtví

Iniciační rituál kultu Palo (rayamiento), který se právě před mýma očima odehrává, v templu na předměstí Santiaga de Cuba, je jistou formou přísahy. Je to jakási smlouva mezi Bohem, živými a mrtvými. Obřad není veřejný, mohou se ho účastnit jen lidé praktikující Palo, nikdo jiný ho nesmí vidět. Moje přítomnost mi doteď zůstává neobjasněná – brujo (čaroděj) Enrique, kněz tohoto templu a hlava „rodiny“ paleros, se nejdříve zeptal svých duchů, a pak prostě na mojí zvědavost kývnul.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Přísaha

„Arriba-Siete-Rayos-Juramento-Eróóó“, nepřestává hypnotické zaříkávání bruja. Z talíře na zemi zvedl uříznutý býčí roh ucpaný sklíčkem. Celá „rodina“ rytmicky opakuje mantru. Templ pulzuje napjatou ozvěnou. Dívka s černými kadeřemi, jakoby drátěných vlasů, uchopila zvířecí roh a přiložila ho na čelo klečícího „bratra“. Stala se jeho madrinou, „kmotrou“. Ona i její duchové jej budou chránit od nynějška do konce života.

Brujo za nepřestávajícího zpěvu přiklekl a postupně křídou namaloval na mladíkova zpocená záda několik značek. Každou z nich posvětil plechovým krucifixem a pokapal horkým voskem. Zhluboka si loknul z láhve a prudce mu na záda vyprsknul spršku slin a rumu. Uchopil mezi prsty žiletku a do křídových značek na mokré černé kůži krátkými tahy pomalu vyryl drobné rýhy. Kapičky rudé krve se rozpívají v potu a stékají po kůži. „Bratr“ bez hnutí klečí. Zhluboka dýchá otevřenými ústy.

Teče krev, teče krev (Kuba) Teče krev, teče krev (Kuba)

Kořeny

Palo má kořeny v kultuře kmenů Bantu, v pralesích povodí Konga. Právě odsud, ze západoafrického pobřeží na místě dnešní Demokratické republiky Kongo a Angoly, vyplouvaly první karavely přeplněné černými otroky směrem přes Atlantik do Nového Světa. Spolu s otroky tak do španělských kolonií na Kubě připluly i prastaré zvyky a poznání afrických šamanů.

Během 17. až 19. století, s rozvojem průmyslu, a tím větší poptávky po otrocké pracovní síle, se kulty afrického původu rozšířily v afro-komunitách nejen v Karibiku, ale i v dalších zemích Nového Světa – v USA, Venezuele, Brazílii, Kolumbii. Palo a kulty z Konga nebyly samozřejmě jediným duchovním konceptem, který Afričané v Novém Světě rozvinuli. Na Kubě má nejsilnější vliv tzv. Santería (Regla de Ocha), která má základy v kultuře Yoruba z povodí Nigeru. V Brazílii jsou značně rozšířeny kulty Candomblé a Quimbanda, oba míchající vlivy z kultury Yoruba (Niger) i Bantu (Kongo, Angola). Haitská tradice Vúdú má své kořeny v západoafrickém Beninu, jamaiská Kumina odkazuje opět do Konga. Prvky animistických kultů najdeme rovněž ve všech pacifických departamentech Kolumbie. Obecně lze říci, že většina potomků afrických otroků v Latinské Americe – i přes pětisetletý tlak křesťanství – nezapomněla na víru svých otců. Teče krev, teče krev (Kuba)

Paleros ctí a respektují „síly“ – nehmotné bytosti (mpungos) jako jsou například zvířecí síla, síla rostlin, síla nemocí nebo síla tělesné lásky. Uctívají i živly (vítr, moře, vodu,…) a také duše předků. Vedle toho však vnímají jednoho Stvořitele (Nsambi) – vládce Univerza. Na rozdíl od monoteistických náboženství mu však nepřisuzují žádný charakter. „Věříme v Boha – nejvyšší bytost, který byl, je a bude“, říkají paleros.

Samo označení Palo je značně zjednodušující. Praktikující nazývají svoje poznání a postupy „Reglas del Congo“ – volně přeloženo: „Řád z Konga“. Vyznavači kultů Palo rozlišují tři hlavní větve: Mayombe (Monte), Briyumba a Kimbisa. Všechny tři kulty jsou v základních myšlenkách stejné, liší se – díky zmíněným historickým faktorům – pouze formou praktikování. Zjednodušeně by se toto dělení dalo přirovnat k různým hnutím uvnitř protestantismu, jako jsou např. Luteráni, Baptisté a další proudy. Vedle toho se dá říci, že každá „rodina“ (skupina vyznavačů Palo) má své vlastní normy a zvyky, které kněz (tata) zdědil po svém předchůdci, a které opět svým vlastním způsobem rozvíjí a předává v rámci „rodiny“. Tento liberální přístup umožnil kultům Palo přežít v sice pozměněné, ale živé, neschematické podobě do 21. století. Teče krev, teče krev (Kuba)

Prolnutí

Vládnoucí vrstva místokrálovství Nového Španělska, s ideologickou podporou hlavně jezuitského kléru, se po čtyři sta let snažila africkým otrokům jejich zvyky a božstva zakázat a přimět je k uctívání křesťanských ikon. Tato násilná a tupá katolizace donutila otroky, aby svým bohům a duchům navenek propůjčili jména a vlastnosti křesťanských světců, ale ve skrytu stále udržovali naživu kulturu svých předků.

Díky necentralizované formě (každý palero komunikuje s jinými silami, má své duchy a své postupy) a ústním způsobu předávání vědění mezi generacemi, se kulty Palo dále vyvíjely a nasávaly další vlivy. Spiritualismus 19. století, magie či sesterský kult Santería a další náboženské a názorové soustavy se – někdy zásadně, někdy méně – dotkly a vmísily do tisícileté tradice dovezené z nitra černé Afriky.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Nganga

„Vem si polívku, posilni se.“ Stará černoška s natáčkami mi podala hrnek s hnědou tekutinou. Stojím ve vnitřním patiu před templem, iniciační rituál skončil. V rohu dvorku, zpoza zrezivělého barelu, na mě civí kozel. Netuší, že za pár hodin se stane potravou duchů. Jeden z mužů vstoupil do templu a opatrně povytáhl z pod oltáře černou mastnotou pokrytý kotlík. „To je nganga, Zarabanda, s tou bude brujo pracovat při obřadu“, odráží můj zvědavý pohled.

Ačkoliv křesťanství a Palo mají mnoho paralel, v otázce duše a její existenci po smrti se zásadně míjí. Vyznavači kultů Palo jsou často obviňováni ze „zotročování duší“, ke kterému údajně vede používání nganga. Lidské ostatky (kosti) jsou bezesporu vždy podstatnou částí nganga, ale uctívání relikvií je běžné i v křesťanství. Vezměme si jen různé úlomky kostí, které se v kostelech velebí. Podle kultu Palo jsou lidé „složené bytosti“. Základní částí člověka je jeho biologické tělo. Vedle toho má člověk duchovní rozměr, jehož centrem je nfuiri – „oživený duch“, ve kterém se mísí tři základní elementy: „inteligentní stín“ (astrální tělo), vědomí a osobnost (ego). Po smrti člověka se materiální tělo ihned rozpadá, ale duch prochází složitou transformací. Právě „inteligentní stín“, nehmotný otisk těla, může přežít smrt bytosti a oddělit se od ducha. Brujo, díky svým schopnostem, s ním uzavře jakýsi pakt a „inteligentní stín“ se usídlí v kotlíku nganga a slouží mu. Teče krev, teče krev (Kuba)

Nganga nebo také španělsky caldero (kotlík) je v rámci kultu Palo základním nástrojem pro komunikaci se spirituálním světem. Síla ukrytá v kotlíku je magickou silou, se kterou brujo může pracovat. Nganga obsahuje přesnou kombinaci krátkých klacíků (palos – odtud název kultu), hlínu z několika daných míst, kosti mrtvých (nejlépe z lebky), kamenné slitky od úderu blesku, někdy podkovy, střelný prach a další předměty. Nganga je obydlím pro „inteligentní stín“ (astrální tělo mrtvého, jemuž patřily použité kosti), ale také je jakýmsi kanálem, jímž síly – kterým je nganga zasvěcena – promlouvají k brujovi. Tito duchové ale „chtějí najíst“, jak říkají paleros. Někdy chtějí ovoce, jindy jim stačí květiny. Někdy vyžadují krev. Jako třeba Zarabanda.

Jednou z nejvýznamnějších sil v panteonu kultu Palo je Nsasi, známá také pod španělským názvem Siete Rayos. Nsasi vládne bouři, blesku a ohni. Těmž, kdo mají kotlík (nganga) Siete Rayos, poskytuje jeho síla ochranu. Kubánská legenda vypráví, že kdysi za časů otroctví utíkali vzbouření otroci z plantáží do hor a tam přežívali schovaní v malých komunitách. Otrokáři vysílali do hor lovce lidí, kteří otroky štvali jako zvěř. Jedna z těchto skupin utečenců však nebyla nikdy nalezena. Jejich komunita ztracená v horách byla právě chráněna duchem Siete Rayos. Během války za nezávislost (v druhé polovině 19. století) přešel tento kotlík do vlastnictví jakéhosi palera z města Trinidad. Od něho ho vykoupil, již ve 20.století, tehdy mladý voják a později vojenský diktátor Fulgencio Batista. Ten byl známý svým blízkým vztahem ke kultům afrického původu. Batista údajně každoročně obětoval býka, jehož krev duch Siete Rayos požadoval. Příběh uvádí, že během revoluce ho duch Siete Rayos varoval před příchodem rebelů vedených Castrem a umožnil tak Batistovi včas uprchnout. Ve zmatku však kotlík, přikovaný ke zdi letní rezidence, nestačil odvézt s sebou a Siete Rayos posléze skončil v rukou Castrova osobního lékaře René Valleja. Tento vzdělaný muž, doktor a revoluční velitel byl zasvěceným vyznavačem Palo a o nalezení legendárního kotlíku dlouho usiloval. Po jeho smrti na konci 60. let, kdosi kotlík opět vzal a tvrdí se, že ho tajně, diplomatickým zavazadlem, odvezl do Evropy. Zde – prozatím – končí všechny stopy o tomto mýtickém kotlíku Siete Rayos, který více jak dvě století prostupuje dějinami Kuby. Teče krev, teče krev (Kuba)

Značka

Yusi poklekl na podlahu templu a bílou křídou nakreslil kruh. Do dveří vstoupil mladík s dredama, v rukou drží congo buben, který právě nahřál nad ohněm v koutě patia. Yusi soustředěně kreslí další čáry a šipky na podlahu. Křída se mu drolí mezi zpocenými prsty, ale pod rukama mu záhy vzniká poměrně složitý symbol. Po chvíli se Yusi zvednul a dlouze potáhl z podaného doutníku. Přiblížil svá ústa až k podlaze a vyfoukl kouř pomalu a pečlivě na hotovou značku.

Firma, neboli značka, je pro vyznavače Palo nesmírně důležitá. „Bez značky není čarování“, krátce mi vysvětlil Yusi, když uchopil jeden zčernalý kotlík nganga a umístil ho – opět nesmírně přesně a opatrně – do středu své značky. Každý brujo má svojí vlastní značku. Firma je vlastně klíč k zámku, který rozváže síly skryté v kotlíku.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Obřad

„Íííááárrrgh“, zaječel hrdelním rykem kozel, když ho brujo Nelson sevřel mezi stehny. Kozel se mocně vzepnul a rohama bodnul naslepo nad sebe. Brujo se ani nepohnul. Jakoby jeho vyzáblé černé tělo bylo vrostlé v zemi. Křídou udělal několik tahů, zhluboka si nahnul z láhve kořalky a prudce vyprsknul na rohy vzpurného zvířete. V templu se rozduněl buben. Pomalu, jednoduchým rytmem nabírá sílu. Tepe lehkými údery. Svolává. Brujo Enrique opět začal zpívat.

Muži i ženy postupně přistupují ke kozlovi, kterého brujo Nelson drží na provaze ve dveřích templu. Za neustávajícího bubnování každý muž uchopí kozla pevně rukama za oba rohy a několika kopulačními pohyby si hlavu zvířete položí na své mužství. Ženy přiklekávají a přikládají jemně svá ňadra na kozlí rohy. Doteky, zpěv, úklon před zvířetem.

Náhle pulzování bubnu a zpěvu ustalo. Muži si usedli na stoličky podél zdí templu a na natrhané kousky hnědého balicího papíru cosi tužkami sepisují. Dlouze dumají, napíší slovo, opět čekají. „Co to píšou?“, šeptám do ucha Eugenii, která mě mezi paleros přivedla.

„Jména svých nepřátel.“

Teče krev, teče krev (Kuba) Teče krev, teče krev (Kuba)

Dobro vs. Zlo

Brujos kultu Palo často říkají, že „pracují oběma rukama“. Tím naznačují, že používají jak bílou, tak černou magii. Musíme si však uvědomit, že naše křesťansky založené chápání etiky je v jádru velmi odlišné od etiky paleros. Zjednodušeně se dá říci, že pro rozlišení morálních pojmů Dobra a Zla v rámci kultů Palo je důležitá motivace. Pokud je cílem čarování podpora komunity, skupiny či sociální benefit, je takové jednání považované v etice Palo za nejvyšší ctnost. I přestože budete provozovat techniky, které povedou ke škodám či smrti jiných lidí. Když však šaman v rámci rituálu hledá svůj osobní profit, můžeme mluvit o černé magii. Bylo by však velmi troufalé posuzovat morální principy a jednání šamana. Většina z nás má omezené vnímání reality a nedokážeme jí nahlédnout v širší perspektivě, jak je to dáno právě skutečným šamanům.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Teče krev, teče krev

Hluboký úder do bubnu znenadání rozvibroval templ. Brujo Enrique posbíral od mužů papírky. Pěčlivě je přeložil a dovnitř každého vložil jakési byliny a traviny. Bosou nohou z nich na podlaze, za zrychlujícího se bubnování, uválel ruličky.

Čtyři muži vystoupili ze skupiny. Yosi, Nelson a další. Uchopili kozla každý za jednu nohu a zvedli ho na svá ramena. Rozestoupili se ve středu templu nad ngangou, tak aby kozlova hlava byla ve vzduchu přímo nad černým kotlíkem.

Kozel nepříčetně zaječel. Smrtelný jekot přehlušil buben, zpěv, všechno. Zabodl se mi do hlavy jako jehla. Kozlovi došlo, co se chystá.

Celá skupina paleros se znatelně rozpohybovala. Buben nabírá obrátky a zpěv drnčí. Brujo uchopil ruličky papíru a rytmickým pohybem je kozlovi postupně zastrčil do huby. Zvíře se přestalo vzpouzet.

Dunění bubnu spolu se zpěvem se slilo ve zvukovou stěnu, všichni se nějak vlníme. Templ vibruje zvláštní silou, jak kdyby do něj zapojili elektřinu.

Brujo za nepřestávajícího zpěvu vytáhl dlouhý nůž. Ke každému z nás přistoupil a přiložil nůž na čelo. Všichni jsme jedno, všichni jsme nůž. Zpěv a tepání bubnu dosáhly vrcholu.

„Teče-krev, teče-krev! Corre-sangre-corre!“, drnčí mi v uších vypjatý křik všech přítomných. Jasně cítím obrovskou sílu, která rozkmitala celý templ. Chvěju se. Trans.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Brujo Enrique přiložil nůž na kozlův krk a táhlým pomalým pohybem mu prořízl hrdlo. Kozel ani nehlesl, jen oči mu pomalu zhasly.

„Teče-krev, teče-krev! Corre-sangre-corre!“

Kozlova krev teče proudem dolů a dopadá na vrchol ngangy. Rozstřikuje se na podlaze na myriády rudých kapek. Skrápí bosá chodidla mužů, hasí svíce v okolí ngangy.

Zarabanda saje krev.

Teče krev, teče krev (Kuba)

Palo a socialismus

Přestože více jak padesát let vládne Kubě autokratická vláda bratří Castrů, kulty afrického původu nebyly nikdy zakázány, či jinak zásadně potlačovány. Je známo, že více jak polovina kubánské populace konzultuje pravidelně svoje každodenní starosti jako například vztahy, nemoci nebo obecně budoucnost s lidmi praktikujícími Santeríi nebo Palo.


Zdroje faktografických informací
Palo (religion), Wikipedia
La Regla Conga o Palo Monte, Asociación Cultural Yoruba de Cuba
Que es el Palo?, El Brujo
Rayamiento, Amigos Del Palo Mayombe y Conocedores De La Briyumba Congo
Siete Rayos, Juan Vives
Where and how does bozal Spanish survive?, John M. Lipski
Lengua y ritos del Palo Monte Mayombe: Dioses cubanos y sus fuentes africanas, Jesús Fuentes Guerra & Armin Schwegler
Las Reglas Congas, Jorge Castellanos & Isabel Castellanos
Religion in Cuba, Wikipedia
Palo Mayombe in Cuba, Palo And Lukumi Organization