Podzemí lucha libre

„Hele, podívej se na to pozitivně“, ušklíbl se Rubén. „Koupit kopačku do hlavy, od Dark Angel v aréně Mexico, to se jen tak někomu nepovede!“ Potemnělou tělocvičnou se rozlehla ozvěna smíchu. Skupina mladých wrestlerek v sepraných teplákách, rozvičujících se na podvečerní trénink, zaslechla vtip na gringovo adresu.

Z bílé záře reflektorů, barevných velkoplošných obrazovek a slavných bojovnic v aréně Mexico, jsem se jedním přecpaným metrem dostal do wrestlingového undergroundu. Nahé železné nosníky pod stropem tělocvičny, všudypřítomný kyselý pach potu. Z vybledlého plakátu na zdi svítí do tmy oči El Santa za stříbrnou maskou. Z ráje do očistce. Zpoza skleněné vitríny v rohu sleduje zpocené a bolestivé úsilí trénujících wrestlerek soška panenky Marie.

Jsme v Mexiku. Každý tu má svého patrona nebo patronku.

Pionýrky wrestlingu

Mexický wrestling neboli lucha libre byl – pochopitelně – od svých ranných počátků zkraje 20. století výhradně mužskou doménou. I přesto se ženy zápasů odjakživa účastnily, většinou jako hostesky. V 50. letech se na scéně začaly objevovat první luchadoras – zápasnice. Pionýrky ženského wrestlingu, zápasnice jako Chabela Romero, Irma González nebo později v 80. letech krásná Lola González získaly během let respekt mexické macho kultury. Díky tomu byl ženský wrestling v roce 1986, kdy už běžně probíhaly tisíce neoficiálních ženských zápasů po celém Mexiku, plně legalizován.

Jméno obvykle vyjadřuje nějakou určující vlastnost zápasníka. Například jméno Sexy Polvory („Sexy střelný prach“) ukazuje na její výbušnost, schopnosti náhlého vzplanutí síly. Stejně tak symbolické jsou masky. Bývají často inspirovány archetypy síly – odkazují na zvířata, aztécká božstva, hrdinky z legend, se kterými se zápasnice ztotožňují.

„Dneska prosím tě větší klídek, ne abych odešla s natrženým svalem, jak minule“, obrátila se Sexy na svou soupeřku Lady Moster, která si dlouze a pečlivě vykresluje černý gothic makeup kolem očí. „Je to pro děti, chápeš?“

„Dobrý.“ Lady Monster si objela vyšpulené rty perleťovým voskem. „Pojedem to v klidu. Nejdřív dvě obrátky na provazech, pak zámek na zemi…“ Holky se nanečisto chytají pod paží, otáčí se proti sobě jako kdyby zpomaleně tancovaly. Dohadují hrubý scénář zápasu.

Lucha libre je totiž v první řadě show.

Obléká si černé síťované punčochy. Pomalu a pěčlivě si je vytahuje nahoru, na bílá pevná stehna. Okamžik křehké ženské krásy utopené ve špinavém skladu někde uprostřed bublajícího kotle Mexica City.

„Co ty jí šmíruješ, guero?“ La Fugitiva tvrdým direktem ukončila moje vytržení. Padesátiletá Mexičanka s havraníma vlasama a očima čarodějnice se rozkročila. Po zkušenosti s Dark Angel mám strach, že mi jí regulérně natankuje. Koketně povytáhla seprané triko, které odhalilo štíří kérku.

„Tak co, mladej, vyfotíme ňákou pornografii, co říkáš?“

Všechny tři zápasnice se hlasitě rozchechtaly.

Záporačka vs Klaďačka

Postavy každého zápasu lucha libre mají předem rozdělené role. Na jedné straně bojuje tzv. la ruda, tedy „drsňačka“, které čelí tzv. la técnica, doslova „technička“. La ruda je ryze záporná postava: porušuje pravidla, bojuje neférovým způsobem. Zatímco la técnica je ušlechtilá hrdinka – trpí, ale poctivě bojuje a obvykle předvádí divácky oceňovanější chvaty. Černá a bílá. Žádný prostor pro pochybnosti.

Ve wrestlingovém undergroundu se role (a občas i výsledky) dohadují před každým mačem, ale velké hvězdy – jako třeba Dark Angel - často představují jednu roli po celou dobu své kariéry.

V samotném zápase se však striktně bojuje podle kombinace pravidel známých z běžných sportovních zápasů. Můžeme vidět chvaty a zámky z řecko-římského zápasu nebo juda a zápas končí položením na lopatky, vzdáním se soupeřky či knock-outem.

Další výmol. Taxík nadskočil a tři wrestlerky na zadním sedadle zahalekaly jak kdyby vagónek horské dráhy zrovna vyletěl do nebe. Tři tlusté mámy od rodin a knírkatý promotér v propocené košili ucucávají plechovky piva a chechtají se. Jedou na zápas. Objednala si je jakási rodina. Slaví svatbu nejstaršího syna. A aby ukázali svojí vážnost v sousedství, objednali luchu libre.

„Nevybírám si kšefty, beru, to co mi nabídnou“, mávla rukou jedna ze zápasnic. Sedíme v kůlně, za jejíž stěnou se opilí svatebčané pokouší sestavit ze starých prken podlahu ringu. Na stěně kůlny visí rozklížená kytara, nahá žárovka chvějivě osvěcuje všechny tři ženy během obvyklé přípravy na zápas. „Tohle je za dvě kila, jestli tě to zajímá“, odbyla mojí všetečnou otázku ta nejstarší, „ale navečer mám ještě jednu show, takže se mi to vyplatí.“

Keira & Sexy Polvora

Keira zvedla bojovně bradu. Odbarvené číro za maskou jí trčí kolem hlavy jak trnová koruna. „Děléééj, zvedni se ty špíno!“, zakřičela na svou soupeřku ležící po tvrdém úderu na podlaze ringu. Publikum v aréně Plan Sexenal šílí nadšením. Miluje urážky. Pumpují do zápasu tu správnou atmosféru.

Sexy Polvora se bolestivě zvedla na vratkých nohou, když tu jí Keira chytla prudce za vlasy. Mocným hodem jí poslala proti provazům. Její vláčné tělo se odpinklo od napnutých provazů a plnou silou vrazila hlavou do Keiřinina nastaveného lokte. Pum! Obě dopadly na podlahu ringu. Keira sevřela oběma nohama krk Sexy Polvory jak do kleští. Buch-buch-buch! Tři údery Sexyniny dlaně do podlahy, znamení „vzdávám se“, ukončily zápas.

Obě dívky se loučí s tleskajícím publikem a pomalu odchází oploceným koridorem do zákulisí. V tom Sexy naprosto nečekaně udeřila Keiru pěstí do hlavy. Obě dívky se chytly za vlasy a spadly na lino v koridoru. Diváci ječí, lomcují pletivem. Holky na zemi se divoce perou a škrábou jako kočky. Žádné chvaty, ani choreografie jak v ringu. Nefalšovaná řežba dvou divokých koček.