Moje dětské představy o strojovnách ponorky Nautilus, o továrnách Ocelového města z románů francouzského vizionáře, mi kdysi nejprve zhmotnil Karel Zeman ve svých filmech, a poté co byly na čtvrtstoletí odsunuty do nevědomí, jsem se jich znovu dotkl v zapomenuté tiskárně La Linterna v kolumbijském Cali.

Takhle přesně jsem si to jako malý kluk představoval: stroje jsou rozměrné, temně hučí a smrdí. Z jejich síly, snýtované do železných rámů, jde až strach. Když se jich dotknete, cítíte tu spoutanou energii, kterou si předávají ozubená kola a napružené hnací řemeny, slyšíte jak ocelové ruce s nekompromisním zaklapnutím uchopí rám vyskládaných písmen a posunou ho pod válec. Cítíte, jak se železná žebra pokrytá sto let starou vazelínou zahřívají, jak se kolem stroje rozpíná horkost, jak vydechuje acetonovým dechem. Máte pocit, že se mašina každým okamžikem se skřípěním zvedne, vytrhne se ze svých okovů v podlaze a odkráčí pryč.

Gutenbergovo dědictví

Když Němec Johannes Gutenberg v polovině 15. století radikálně zdokonalil původně čínský koncept do dřeva vyřezávaných tiskových desek, těžko mohl tušit, že ještě po pěti stoletích budou existovat dílny, kde se jeho nápad z kovu odlévaných liter bude stále – v podstatě bez zásadních technologických změn – používat.

Ano, tiskový stroj v La Linterně pohání motor a ne Gutenbergovy paže. Ano, bible se už takhle netisknou, spíš plakáty na koncerty kolumbijských hvězd salsy. Nicméně zdá se, že knihtisk i na začátku 21.století ještě žije. Alespoň v Kolumbii.

Technologie

Princip knihtiskových mašin z La Linterny je skutečně velmi jednoduchý. Do pevného rámu (sazebnice) se vyskládájí buď z kovu odlitá (malá) nebo z tvrdého dřeva vyřezaná (rozměrná) písmena, tzv. litery, a vytvoří se tak tisková matrice. Tisková plocha písmen v matrici vystupuje jako reliéf nad povrch.

Během samotného tisku si stroj jedním tahem matrici ukotvenou ve vodících kolejích podá dovnitř, přičemž se na vyvýšená místa písmen nanese barva z gumových válců. Druhým, jakoby zpětným tahem ven ze stroje, se celá matrice pod tlakem otiskne na papír, který tiskař zároveň z druhé strany do stroje ručně vloží.

Budoucnost

Dnešní doba je v lecčems podobná době Julese Verna. Díky masivnímu rozvoji a rozšíření počítačů a mobilů zažíváme dnes – stejně jako oni tehdy – informační (a technologickou) revoluci. Zajímalo by mě, co zůstane z našich křemíkových počítačů za sto let? Bude jejich osud podobný jako osud tiskových strojů v La Linterně? Zbude z toho našeho křemíkového impéria jen pár světle béžových krabic, někde ve špinavých sklepech, kde se pak někdo v budoucnosti – stejně jako já dneska – bude dojímat nad cedulkou „Intel chipset. Made in Taiwan“? Budou počítače za sto let jen připomínkou zašlé slávy ranně digitální éry?