Karneval mazlíčků
Copacabana, Rio de Janeiro, Brazílie – leden 2012
Kdybych nevěděl, že stojim na Copacabaně, řekl bych, že jsem se ocitl v potulným obludáriu, který se zlomyslným šklebem řídí Terry Gilliam. Obrovskej, tloušťkou nafouklej kocour, s kouzelnickým kloboučkem na hlavě, na mě ospale civí. Kokršpaněl v kožený motorkářský čepici a brejlích sedí v sajtně motorky. Hystericky štěkající krysařík s plastikovýma ďábelskýma růžkama útočí na bílýho mopslíka s motýlíma křidýlkama. Freak show.
Copacabana
(Rio de Janeiro, Brazílie)
Je poledne, poslední neděle před karnevalem. Avenidu Atlantica, širokej bulvár zakroucenej podél bělostnýho písku Copacabany, zahalujou šedý mraky. Vlhko a vedro mi leží na ramenou jak těžká nacucaná deka. Jako každej rok, i letos se fanoušci domácích zvířátek z Ria de Janeira sešli na jižním konci Copacabany, aby spolu se svýma vymóděnýma miláčkama promašírovali za zvuků samby podél čtyřkilometrový pláže.
Volba Copacabany – místa tohodle bizarního dostaveníčka milovníků psů a koček – není samozřejmě náhodná. Slavná pláž a jí přilehlá čtvrť je domovem nejvyššího počtu domácích mazlíčků na počet obyvatel v Brazílii. Copacabana je totiž vyhledávanou rezidenční adresou bohatejch Brazilců. Vidět tu psa s roztřesenýma špejličkama místo nohou, kterej stojí několik průměrných brazilských platů, je stejně běžný jako drahý německý auto zaparkovaný před luxusním domem.
Vždycky jsem si myslel, že lidi v Brazílii takovýdle věci nedělají. Že tvrdej život v zemi, kde se každej musí starat hlavně sám o sebe, přináší už tak dost starostí a nezbejvá teda čas na nesmysly. Mýlil jsem se. Brazílie ekonomicky roste. Čím dál tím víc lidí bohatne, přestává mít existenční problémy a může si vymejšlet zhovadilosti.
Oblíknou třesoucího se ratlíka s rodokmenem do oblečku malýho supermana, do vojenský kamufláže nebo do krajkových princeznovských závojíčků a vyrazí na karneval mazlíčků. Protože podle slov Marca Antonia Tota, šéfa Blocão, sdružení organizující tenhle psí a kočičí cirkus, „si přece naše zvířátka také zaslouží slavit karneval“.
Vždycky jsem si myslel, že lidi v Brazílii takovýdle věci nedělají. Že tvrdej život v zemi, kde se každej musí starat hlavně sám o sebe, přináší už tak dost starostí a nezbejvá teda čas na nesmysly. Mýlil jsem se. Brazílie ekonomicky roste.
Je poledne, poslední neděle před karnevalem. Avenidu Atlantica, širokej bulvár zakroucenej podél bělostnýho písku Copacabany, zahalujou šedý mraky. Vlhko a vedro mi leží na ramenou jak těžká nacucaná deka. Jako každej rok, i letos se fanoušci domácích zvířátek z Ria de Janeira sešli na jižním konci Copacabany, aby spolu se svýma vymóděnýma miláčkama promašírovali za zvuků samby podél čtyřkilometrový pláže.
Volba Copacabany – místa tohodle bizarního dostaveníčka milovníků psů a koček – není samozřejmě náhodná. Slavná pláž a jí přilehlá čtvrť je domovem nejvyššího počtu domácích mazlíčků na počet obyvatel v Brazílii. Copacabana je totiž vyhledávanou rezidenční adresou bohatejch Brazilců. Vidět tu psa s roztřesenýma špejličkama místo nohou, kterej stojí několik průměrných brazilských platů, je stejně běžný jako drahý německý auto zaparkovaný před luxusním domem.
„Milááášku, budeme slavný“, zašišlala asi padesátiletá povadlá Brazilka do chlupatýho vlhkýho čumáku. Ukázala na můj foťák: „A kde vyjdeme, prosím vás, pane?“ Zamyslel jsem se. „V Evropě, madam.“ A s co nejvážnějším výrazem, kterýho jsem byl schopnej, jsem dodal: „Ale všichni za to půjdem do pekla. Vy za to, co těm zvířatům děláte a já za to, že to ještě navrch fotim do novin.“
no comments yet